Vabank paní ministryně

Článek našeho člena pana Martina Bílka, kandidáta do EP za Podnikatelské odbory. Pan Bílek je na společné kandidátce Strany soukromníků ČR a tímto článkem přispěl do časopisu Soukromník.

Vabank paní ministryně

Obyvatelé ČR - tedy pojištěnci v systému solidárního zdravotního pojištění, se dají v Česku rozdělit do dvou skupin: 1. skupina (ta menší polovina obyvatel) jsou ekonomicky činí a aktivní lidé, kteří pracují nebo jsou OSVČ a odvádějí zákonem stanovenou výši odvodů na zdravotní pojištění. Ta 2. skupina (větší polovina) jsou tzv. státní pojištěnci - tedy studenti, důchodci, atp. Je těžké hodnotit, zdali je zdravotnictví podfinancováno, vzhledem k faktu, že se jedná o velkou černou nepřehlednou díru, která rok co rok spotřebovává více a více peněz. Na druhou stranu, platba za státního pojištěnce (a jsou to pro systém ti "nákladnější klienti" - děti, senioři...) je pouhých 1018 Kč měsíčně. Průměrný odvod ekonomicky aktivních obyvatel činí něco přes 4500 Kč. Paní ministryně Schillerová (ministryní od prosince 2017) má opravdu sebevědomý návrh - výrazně snížit platbu za státního pojištěnce a vykompenzovat to tím, že se navýší platba pojistného ekonomicky činným obyvatelům. Vydělá na tom určitě stát. Ale vždyť stát přece maká, ne? Tu chce stavět zimní stadión, tam chce podpořit rozvoj turistiky někde, uspořádat sportovní aktivity, postavit nemocnici.... Že by na to neměl peníze? Vždyť šikovný účetní z jedné chemicko - agrární firmy, který to umí z čísly, to vždy udělá tak, že se pak stát chlubí rekordními "koláči Vladimíra Železného". Maká, pije 12 káv denně a libuje si v zahraniční politice. A teď si chce dokonce udobřit živnostníky a najednou mu do toho všeho zamotá kartami paní ministryně. Má opravdu velké sebevědomí. Ona by nám to ráda kompenzovala zrušením superhrubé mzdy a tím i pseudo-poklesem daně z příjmů. Paní ministryně si myslí, že neznáme systém daně z příjmů, včetně slev na poplatníka, daňového bonusu na děti, atd. Ano, bude líp! Takže paní ministryně: pozor ať nepřepálíte!

Článek byl napsán pro časopis Soukromník.