Prezident se mýlí, peníze patří lidem, ne státu
Vítám, že vláda Petra Fialy předložila do Poslanecké sněmovny upravený návrh státního rozpočtu, ve kterém snižuje plánovaný deficit o 97 miliard Kč. Bez zásadních systémových změn je to v tuto chvíli asi maximum možného, protože předchází kabinet svými nezodpovědnými kroky způsobil vážný rozvrat veřejných financí. Česká republika také potřebuje co nejdříve ukončit rozpočtové provizorium a přejít do standardního režimu.
Na druhou stranu musím upozornit na to, že avizované snížení deficitu státního rozpočtu je dosaženo tím, že vláda počítá díky vyšší inflaci s růstem cen, a tedy vyšším výběrem některých daní. Zároveň z rozpočtu vyřazuje některé zásadní investice, např. v rezortu ministerstva obrany, o kterých stejně již dnes ví, že je nestihne do konce roku realizovat.
Za velmi nebezpečné pak považuji zmražení plateb státu za státní pojištěnce, které způsobí jen další finanční problémy ve zdravotnictví, které mohou vést ke zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče a dalšímu prohloubení personální krize, která dlouhodobě trápí celé zdravotnictví. Obzvláště v situaci, kdy je zdravotnictví zdecimováno pandemií Covid-19, považuji tento krok vlády za velmi neprozíravý.
Veřejné finance potřebují zásadní reformu, která musí spočívat v nikoliv jen symbolické redukci státního aparátu. Je třeba zrušit či alespoň změnit desítky zákonů, zrušit či sloučit některé zbytečné státní instituce, snížit míru státních regulací a byrokracie, abychom mohli mít naději, že jednou budeme žít ve štíhlém a úsporném státu. Bez těchto zásadních reforem budou jakékoliv další snahy o vyrovnaný státní rozpočet jen marným bojem s větrnými mlýny, anebo budou vytvářet tlak na zvyšování daní či zavádění dalších, třeba i skrytých odvodových povinností.
V této souvislosti mne znepokojuje řada pasáží programového prohlášení vlády, ve kterém se mluví o dotacích, podporách a dalších finančních nástrojích, kterými chce vláda podporovat nejrůznější odvětví. Prosazování dotací totiž není ničím jiným než zvyšováním míry přerozdělování.
Zároveň se nemohu ztotožnit s názorem prezidenta Miloše Zemana, který před poslanci prosazoval, aby vláda našla odvahu k vyššímu zdanění, protože tím stát dosáhne snížení objemu peněz mezi lidmi, což zbrzdí inflační tlaky. Jinými slovy nám prezident vzkázal, že máme mít co nejméně peněz, abychom co nejméně utráceli, a že bude lepší, když si tyto peníze sebere stát.
Já jsem naopak přesvědčený o tom, že peníze patří lidem, ne státu a lidé si budou nejlépe sami rozhodovat o tom, za co a kdy je utratí. A je falešná iluze, že občané budou roztáčet inflační spirálu výrazně více, než stát z peněz, které vybere od občanů a podnikatelů.
