Hrozí nová totalita

Delší dobu je patrné politické spojení pana prezidenta Zemana a bývalého ministra financí, pana Andreje Babiše. Cílem spojenectví je nejspíše, aby se s prezidentovou podporou stal Babiš předsedou vlády a jako premiér pak podpořil prezidenta Zemana, aby se ten stal prezidentem podruhé.

Důležitým krokem k uskutečnění tohoto záměru bylo vyhlášení termínu parlamentních voleb tak, aby volební kampaň probíhala z poloviny v době dovolených. Vzhledem k tomu, že se občané v době dovolených o politiku převážně nebudou zajímat, zbývá skutečným politickým stranám prakticky pouhého jeden a půl měsíce na účinnou volební kampaň. Na druhé straně, důvěřivým lidem, kteří věří dlouho trvajícím populistickým proklamacím Andreje Babiše o nápravě úplně všeho, není již žádné další předvolební kampaně ANO k získání jejich hlasů zapotřebí, byť v ní Andrej Babiš samozřejmě pokračuje. Ostatní politické strany jsou tímto ve volbách znevýhodněny, až na KSČM, jejichž věrní a disciplinovaní voliči k volbám přijdou vždy. Pokud se ostatní strany do parlamentu vůbec dostanou a poté dodrží, že s ANO do vlády nevstoupí, rýsuje se nám koaliční vláda ANO – KSČM nebo dokonce jednobarevná vláda ANO.

Co to je ANO, lépe řečeno kdo je ANO. ANO je přibližně pouhých dva tisíce členů a takzvaný lídr. Pokud jde o lídra, je Andrej Babiš zřetelně v roli vůdce – Babiš je ANO a ANO je Babiš. „Nic nového pod sluncem!" Lidé by měli vzpomenout jiných vůdců v historii, kteří pod krásnými sliby dovedli svůj národ i jiné národy do neštěstí. Strana ANO nemá žádný skutečný a pevný politický program. Její program se jmenuje BABIŠ a jeho podnikatelské zájmy. Pan Andrej Babiš se přitom rozhoduje často zcela nevyzpytatelně, mnohdy protichůdně a pokaždé jen v zájmu pana Babiše. Členové jeho strany sestávají z lidí, kteří snad podlehli dojmu, že s ním „bude lépe"a že pro ně vše zařídí, aniž by se sami o něco museli snažit.Ovšem pozor, lépe bude určitě panu Babišovi a ostatní by měli o tom pochybovat. Samozřejmě se pod vliv jeho miliard vydali kariéristé, kteří již jako mladí poznali „Ako chutí moc" a chtějí se teď na ni také v osobním zájmu podílet. Získat členství v ANO měli zájem zajisté též někteří úspěšní podnikatelé, aby rovněž propojili svou moc ekonomickou s politickou. Za příklad může sloužit pan Jiří Hlavatý ( zde citujeme Právo ze dne 1. 7. 2017), který "je senátorem za ANO, šéfem Juty a.s., přičemž dividendy jeho akciovky mu vynesly 13 milionů korun, mzda za funkci ředitele Juty a.s. 3,45 milionu, výnosy z cenných papírů 966 tisíc a důchod 662 tisíc Kč.". Jsme přesvědčeni, že politik má mít nejdříve zájem o prospěch země a svých voličů, o prosazení programu, pro nějž mu dali ti voliči důvěru a osobní prospěch a práce pro něj má být až to poslední a okrajové.

Je těžké chápat, jak si někdo může myslet, že pan Babiš a jeho tým, budou zemi ku prospěchu. Nejde tu o omílanou českou závist, leč uvažme třeba, když je někdo „top" manažerem a koná tak důležitou práci, že jeho plat činí 3,45 milionů korun ročně, kde vlastně bere ještě čas a sílu na zastávání tak významného úkolu, který jako senátor automaticky má. Což to není zcela protichůdné Babišovým proklamacím o očištění politiky? Ostatně kumulaci funkcí odsuzovali oficiálně už komunisté za socializmu, byť jejich špičkám to samozřejmě v kumulaci funkcí nebránilo. Také ANO káže vodu a pije víno, nic nového pod sluncem.

Je prokazatelné, že národ stárne a že je a že bude nutné a správné zajištovat lidem za celoživotní práci důchody postačující k důstojnému životu. Myslíte, že je pravděpodobné, aby důchodci s důchodem například 662 tisíc korun rozuměli dobře problémům důchodců majících vyžít z důchodů vypočítaných dle platů za socializmu a zvyšovaných postupně o stokoruny? Děkujeme současnému ministru financí za ANO, že pilně důchodcům vymyslel svépomocné zvýšení životní úrovně sekáním trávy u sousedů. Dodáváme, že nejlépe pak u našich sousedů německých či rakouských, kde jsou platy za práci podstatně vyšší.

Miliardář Babiš má na to, aby u našich silnic nechal dávno před volbami rozmisťovat obří billboardy - makám na vizi pro Česko a již brzy ji představím nebo o čem sním, když náhodou nemohu spát. Už jen výraz „makám" by měl stačit k rozpoznání jeho lživého populizmu. Nic nového pod sluncem, věnujme tichou vzpomínku zesnulému Stanislavu Grossovi a jeho billboardům "Myslím to dobře."

Jestliže Andrej Babiš náhodou opravdu nemůže spát, budou spíše pravou příčinou obavy, aby nevyšla najevo pravda o vlastnictví dotovaného Čapího hnízda a účelovém převodu práv vlastnických, o spolupráci s STB a o korunových dluhopisech. Noční můrou pro něj může být také ono úkolování novinářů dle zveřejněných nahrávek, ne snad, že by se za to styděl, ale kvůli obavám, že čtenáři jeho novin, které mu, samozřejmě, momentálně již „jako nepatří", nebudou už tak naivně věřit špíně a výmyslům, kterými měl v úmyslu napadat před volbami přední politiky jiných stran.

Pokud jde o korunové dluhopisy, ty byly určeny pro nemajetné obyvatelstvo, což je v naší zemi 99% občanů ( u nás platí, stejně jako jinde, že asi 1% obyvatelstva země disponuje osmdesáti procenty prostředků a na ostatní připadá dohromady zbylých 20%).

Duch zákona byl a je zcela jasný – umožnit dobře investovat a bezpečně zhodnocovat úspory i drobným střadatelům. Litera zákona, bohužel, posloužila spekulantům k obejití povinnosti danit jejich příjmy. Tento zákon připravilo Ministerstvo financí za ministra Miroslava Kalouska. Jeho pozdější vysvětlení, že zákonodárci neměli zločinecké myšlení, aby odhalili, k čemu může litera tohoto zákona posloužit lidem, kteří jím naopak disponují, je nyní potřeba mít na paměti jako výstrahu. Samozřejmě, že platí zásada „co není zakázáno je dovoleno" neboli miliardář pan Babiš a přibližně dalších 500 bohatých lidí skupováním korunových dluhopisů neudělalo nic protizákonného. To, co udělali, bylo toliko proti duchu zákona, bylo to nemravné a nemorální. To má být ono očištění politiky? Když takovou věc udělá podnikatel, je dnes „in", bohužel. Když totéž provede člen vlády, navíc ministr financí a zjistí-li se to, musí v demokratické zemi vládu opustit. K tomu byl ministr Babiš nakonec, byť po boji a při ochraně ze strany pana prezidenta, donucen panem premiérem Sobotkou . Počínání Andreje Babiše v záležitosti korunových dluhopisů je v naprostém rozporu s proklamovanou „péčí" o řádné vybírání daní a s očištěním politiky.

Mnoho z vyjádření Andreje Babiše je pro myslícího občana prostě k neuvěření. Třeba jeho sdělení, že pan premiér Sobotka je kariérním politikem, který v životě nic pořádného nedělal a jen tyl z peněz poplatníků. Když tedy má Andrej Babiš takový názor na význam politické práce, proč se již šest let právě v politice snaží prosadit a nevěnuje své úsilí tomu, co zřejmě ovládá daleko lépe, tedy podnikání ve svých podnicích a spekulacím?

Nic však nepřekoná jeho frázi - řídit stát jako firmu. Demokratické země řídí lid těchto zemí a to prostřednictvím občany zvolených zástupců. Řídit demokratický stát jako firmu nejde, je to žvást a nemůže to dobře dopadnout. Prosperující firma musí mít většinového vlastníka, který rozhoduje o všem důležitém, ale v demokracii jsou tím vlastníkem státu výhradně jeho občané a ne tento pán, jenž se hodlá v budoucnu za ředitele státu a jeho majitele vydávat. Takzvané řízení státu jako Babišovy firmy by bylo návratem do středověku, kdy stát skutečně vlastnil panovník a ještě pár šlechticů. Většina obyvatel pak byla nevolníky – zaměstnanci. O směřování Andreje Babiše k osobní absolutní ekonomické a politické moci jasně svědčí jím užívané výrazy – na vizi pro Česko JÁ makám (ne my), o čem JÁ sním...(ne já a strana ANO). Takže, existuje skutečně ANO jako běžná politická strana? K uskutečnění pravé vize pana Babiše má sloužit prosazení jeho snů o zrušení krajských zastupitelstev, o zrušení Senátu Parlamentu ČR a snížení počtu poslanců parlamentu. Vše samozřejmě v souladu se zákony na nichž se usnese okleštěný parlament ovládaný premiérem Babišem.

Nebezpečí vzniku další totality spočívá hlavně v tom, že vlastník firmy, tedy státu, řízeného jako firma, se nebude chtít dobrovolně vzdát svého vlastnictví, i když firma prosperovat nebude. Příklady z nedávné historie naší a jiných států, jsme nezapomněli a proto varujeme.

Velkého politického vlivu, který do této doby získal, využil Andrej Babiš také k oslabení předpokládaných protivníků absolutizace moci. Zákon o EET je namířen proti střední vrstvě obyvatel, kterou bez důkazů a paušálně obviňuje z daňových úniků, které sám ve velkém a nepostižen provedl (legální spekulací). Pokud Vás to zajímá, najděte si tento zákon v Googlu a přesvědčete se na vlastní oči, že se týká jen malého podnikání a co výjimek je tam pro podnikání ve velkém tak, že pro ně zákon prostě neplatí. Případné tvrzení, že jde jen o to podnikání, kde se platí hotově, je demagogie. Přitom je logické a celkem známé, že opravdu velké daňové úniky mohou mít především velké firmy a že se v nich také operuje s hotovostí. Přitom by nebyl problém rovněž elektronicky sledovat pohyby na účtech velkých firem. Je EET opravdu zaměřena jen na řádný výběr a kontrolu daní? Proč střední vrstvu obyvatel Andrej Babiš takto napadá? Nepochybně proto, že střední vrstva má mnoho členů, svobodné myšlení, morálku i odvahu, jistou nezávislost a i nějaké ty finanční prostředky a ví, co znamená mravnost a pracovitost a co je spekulace. Proto by se, když se ukáží negativní důsledky případného Babišova působení v čele naší republiky, mohla stát jeho nejvážnějším odpůrcem, bude-li se pak ještě moci organizovat.

Střední vrstva také narušuje hegemonii velkých podnikatelů.
Se zavedením EET je spojeno také působení na nízké lidské pudy – hrabivost (tj.slosování účtenek), závist, udavačství, provokatérství. Byli bychom velmi rádi, kdyby se naše obavy nenaplnily a kdyby Andrej Babiš opravdu dokázal naši zemi po všech stránkách pozvednout a pevně zakotvit mezi vyspělými demokraciemi Evropské unie a v obranném spojenectví NATO. Obáváme se však, že to je velmi nepravděpodobné. Pozitivem jeho působení v politice a ekonomice by mohlo být nakonec nejspíše to, že se proti němu a ANO politické strany a soudní občané stmelí a pak budou moci postupně docílit opravdového prospěchu a upevnění svobodného demokratického státu.

Andreje Babiše zřejmě nelze momentálně úplně zastavit, ale v zájmu svobody, demokracie a svobodného podnikání malých i velkých podnikatelů, v rámci rovných a rozumných zákonů, by mohl být pan Babiš výsledkem voleb alespoň poněkud přibržděn, aby se jeho nebezpečné sny a vize hned tak snadno neuskutečnily.
Jak to udělat? Jít k volebním urnám a před tím dle svých možností také přesvědčovat další občany, aby udělali totéž a nevolili Babiše a komunisty. Víme přec, jakou katastrofu způsobí nešťastné demokratické volby, jako třeba byly ty v roce 1946, kdy zvítězili komunisté. Víme jak snadno se demokracie a svoboda mohou ztratit a jak těžce se nabývají zpět proti jakékoli totalitě.

Autorem textu je člen Podnikatelských odborů pan Rokos. Tímto mu za článek děkujeme a přejeme hodně dalších sil do boje s nepříznivou politickou situací v ČR.